Jenisej vytéká, nebylo možné absolvovat jinak, než pěšky.

Vzhledem k množství zavazadel jsme byli nuceni, i za cenu jednodenního zdržení, najmout koně, což se nakonec (vzhledem k množství jinak nepřekonatelných brodů) ukázalo jako veliké štěstí. Následovalo třídenní putování přes hory a husté lesy v prudkých deštích, přes rozvodněné toky a v neustálé přítomnosti miliónů komárů. Poslední den jsme vyrazili dokonce v neoprenových oblecích a dorazili až pod poslední sedlo, které bylo nutné přelézt a dojít tak ke Kara-baliku. Sedlo, stejně jako zasněžené vrcholky, bylo zasypané množstvím nového sněhu. Nebylo tedy velkým překvapení, když druhý den sníh zasypal i náš tábor. Počasí ani náhodou nevěstilo žádnou změnou k lepšímu, stoupala obava z rozvodněných toků. Nezbylo jinak, než další den čekat na zázrak ve stanech. Když však i další den nepřestávalo pršet, bylo nutné zvážit pokračování naší cesty.

Na jedné straně byl náš cíl v podstatě na dohled, na druhé straně stoupala obava z velké vody v Jeniseji. Pravděpodobnost, že budeme muset čekat, až voda opadne, byla čím dál větší. Tato myšlenka se však vůbec neslučovala s termínem odletu první skupiny expedice. Po dlouhých a těžkých

rozhovorech padlo konečné rozhodnutí rozloučit se se snem výpravy – s řekou Jenisej. Od tohoto okamžiku můžeme jen spekulovat, jak by vše dopadlo.

Jisté je, že nám pro návrat do civilizace zbývala jediná cesta – pětidenní putování po řece Tise, přestože jsme o ní neměli žádné informace. Nezbylo než smontovat katamarány (tři nafukovací válce propojené duralovou konstrukcí) a vydat se po ní údolím dolů...

Lehce rozvodněnou trojkovou řeku jsme sjížděli s velikou opatrností tak, abychom si mohli případná nepřehledná místa prohlédnout. Už po pěti kilometrech nás čekal desetimetrový vodopád a náročné obnášení po břehu. Po vodopádu už naštěstí nenásledovalo žádné vyloženě nebezpečné místo a opatrnou jízdou jsme po pěti dnech i s jednodenním výstupem na nedalekou bezejmennou horu dorazili k soutoku s řekou Oka nedaleko "naší" vesnice Orlík. Při druhé návštěvě této vesnice jsme zjistili, že velká voda Jeniseje odnesla několik stavení, jedinou příjezdovou cestu a elektrické vedení. Zjistili jsme informace o dalších vodáckých možnostech, dokoupili zásoby, demontovali katamarány a nechali se převézt asi 100 kilometrů na další řeku – IRKUT. Opět jsme postavili plavidla a vyrazili na řeku. Čekalo

nás dalších 80 km plavby. Začátek řeky představoval divokou, technickou vodu. Pod skálou se zlomily u jednoho katamaránu dva příčníky a duralové trubky jsme museli nahradit břízou. Než jsme dojeli do cíle, čekal nás ještě občasný hustý déšť, výměna dalšího prasklého příčníku a protržené dva válce, které nebylo možné dál opravit. Dojeli jsme tedy na klasických dvouválcových katamaránech, jejichž ponor byl – se čtyřčlenou posádkou a všemi zavazadly – opravdu veliký. Tím skončila vodácká část výpravy a následovala relaxace nejprve u teplých pramenů a následně u jezera Bajkal.

I přes nesplnění našeho cíle – splutí Jeniseje od pramene, hodnotíme výpravu jako zdařilou. Otestovali jsme pro nás dosud neznámé katamarány, které poskytují možnost pěšího přesunu "na těžko". I přes nepřízeň počasí se nám podařilo splout 2 krásné sibiřské řeky Tisu a Irkut.

Na závěr bychom chtěli poděkovat všem účastníkům výpravy za zodpovědný přístup, týmovou spolupráci a veselou náladu, která nám pomohla překonávat překážky a vytvořila tu pravou cestovatelskou pohodu.

Veliké díky patří rovněž všem, kteří pomohli při organizaci a přípravě celé výpravy.

(Vojta Zvěřina)

Když se za ní poohlédneme, byla jiná než jindy. Z velkých masových závodů se staly menší a komornější, rozhodně ale neklesly na kvalitě. Ba naopak. Všechny závody byly perfektně připraveny a také závodníci předváděli excelentní výkony. Nad některými otočkami, obraty, vzlety či jinými figurami zůstával rozum pozorovatele stát. Ve VODÁK sport teamu zářila hlavně naše jediná mistryně světa v rodeu na divoké vodě Katka Migdauová (letošní vicemistryně ČR K1Ž) a úžasný Honza Bubník (letošní mistr ČR K1M), který je již několik let českým reprezentantem. Neztratili se ani ostatní členové teamu – Dušan Bubník (letošní vicemistr ČR K1 OB), Petr Prause, Jirka Šťastný (letošní mistr

ČR K1 OB), Kosatka, Kopeček, Ondra Husák, Kšána ml. a další. Celý VODÁK sport team skončil v celkovém hodnocení českého poháru rodea na krásném druhém místě.

Vítěznému teamu gratulujeme a příští sezónu slibujeme sladkou pomstu.

(js)